Proč je jednodušší tvořit podcast než napsat článek

Vítejte v poradenství zkušené Anny, která dělá obojí 🙂 A to vám říkám jako člověk, který odjakživa miluje psaní. Pojďme si srovnat do detailu, co která forma vyžaduje, jaký je výsledek a co očekávat od publika.

Psaní článků

S blogem jsem začala před několika lety. I přesto, že mě psaní baví, tak bylo vždy náročné zpracovat téma, které ke mně přišlo. Psaní článků je totiž hluboká práce a vyžaduje velkou míru soustředění. Nehledě na časovou náročnost, pokud jste perfekcionisti jako já. To pak přepisujete, přehazujete odstavce, kontrolujete pravopis a stejně to není nikdy dokonalé. A i když se vám povede opravdu dobrý článek (definici “dobrý” si každý utvořte sám – může to být váš dobrý pocit, komentáře čtenářů nebo konverze), pravděpodobně bude mít délku maximálně jedné A4, pokud se sáhodlouze nerozepíšete.

Kromě toho, spousta z nás má z psaní blok a tvrdí, že psát neumí. Je to pochopitelné – ne všichni totiž rádi vzpomínají na povinné slohovky ve škole. Naprosto chápu vaše znechucení cokoli psát, byť já sama jsem slohovky milovala.

Pak je tu další aspekt – i když máte sebedůvěru, že psát umíte, pořád tu může být strašák ve formě pravopisu. Nemluvě o interpunkci, shodě přísudku s podmětem… a jiných lahůdkách. To abyste si rovnou najali korektora na prachobyčejné psaní článků.

Podcast

Pojďme vycházet z faktu, že většina lidí spíše mluví než píše 🙂 a tak pro namluvení podcastu stačí mít jen záchytné body a zbytek namluvit spatra. Zkrátka, mluvené slovo je mnohem přirozenější, posluchači uslyší nejen vaše vyprávění, ale taky vaši intonaci, dikci a to, jakým způsobem mluvíte. A případně i nespisovnou mluvu, protože pokud se dostanete do flow, už si nestačíte ohlídat, jak mluvíte. I když se třeba ze začátku budete soustředit hlavně na formu a aby to bylo spisovné. Nebo spisovný? 🙂

To vše dělá z podcastu celkem osobní, možná až intimní médium, díky němuž se dostanete blíž ke svým posluchačům a tím pádem i ke své cílové skupině – tedy potenciálním klientům.

Nemusíte řešit pravopis, interpunkci… a pokud už něco řešit budete, budou to pravděpodobně tzv. vycpávková slova a “eeee”. Ovšem řešení je snadné – prostě to vystřihnete.

Vše, co je napsáno výše, se týká monologu. Tedy toho, když na mikrofon mluvíte sami.

Oproti tomu podcast s hosty samozřejmě vyžaduje větší přípravu, ale zároveň je tam větší pravděpodobnost, že do své běžné mluvy sklouznete rychleji, pokud nejste profesionální moderátor.

Možná si řeknete, že audio je tu s námi už dlouho a že podcasty nejsou něco světoborného. Ne tak úplně. Např. rádio je tu s námi už dlouho, ale podcasty jsou jen jakýsi další level audiotvorby. S tím, jak se vyvíjí technologie a doba, se také vyvíjí vkus posluchače. Nemusíte poslouchat to, co vám vybere dramaturg, ale vybíráte si to, co chcete k poslechu vy.

***

Z vlastní zkušenosti říkám, že časově (i mentálně) je mnohem jednodušší namluvit něco na mikrofon než napsat článek. To se týká i podcastů s hosty, kdy rozhovor plyne přirozeně sám. Pokud byste chtěli rozhovor přepsat, je to pracné, náročné na čas a zpovídaný člověk bude třeba požadovat autorizaci. Tady hrozí riziko, že host bude chtít přepsat to, co původně řekl. Což se u rozhovoru stát nemůže. Ten je zaznamenán tady a teď a je prostě vázán k danému okamžiku.

Ať se rozhodnete pro jakoukoli formu tvorby obsahu – nenechte se odradit výše zmíněnými strašáky. Lepší je totiž začít něco dělat, byť to může být ve vašich očích nedokonalé a učit se na tom, než mít v představě něco dokonalého, ale v realitě nic.