5 strašáků při tvorbě podcastu a jak na ně

Zkuste hádat, jaká je první reakce téměř každého hosta, kterého pozvu do podcastu Prolhaná Anna. Že se těší a že děkují? No, z části. A v té druhé části mi napíšou, že sice přijdou, ale že neumí mluvit, že jsou introverti, nesnáší svůj hlas a bůhví jestli z toho vyjde něco poslouchatelného.

A víte, jaká je pak realita? Mluví v kuse 2 hodiny o tématu, které milují, nezadrhávají se, nedělají “eee”, září jim oči a jediný, s kým mám při podcastu problém, jsem já sama. Protože jsem to já, kdo dělá “eee”, kdo mlaská do mikrofonu a s kým budu mít nejvíc práce v postprodukci. Přesto to dělám. Proč se to děje? To se dovíte na konci článku, teď jdeme na ty strašáky 🙂

Nesnáším svůj hlas

Časté, velmi časté. Taky jste se lekli, když jste svůj hlas slyšeli na nějaké nahrávce poprvé? Mně se to stalo někdy ve 12 letech a úplně šťastná jsem z toho nebyla. V okolí ale nikdo na můj hlas nic neříkal. Bylo to jen v mojí hlavě. A to doslova, protože sami sebe slyšíme vlivem vibrací a lebečních kostí jinak, než nás slyší okolí. Když ale budete svůj hlas slýchat pravidelně, časem si zvyknete a přestanete ho nenávidět.

Neumím si poradit s technikou

To nejste sami! Při troše hledání je internet plný článků o tom, jakou techniku vybrat, jaký software nainstalovat a jak podcast publikovat tak, aby byl veřejný na všech platformách k tomu určených. A pokud si to z jakéhokoli důvodu nechcete studovat sami a s podcasty to myslíte vážně, tak mě kontaktujte. Ušetřím vám čas, energii a pomůžu vám s tím.

Mám téma, ale bojím se, že se vyčerpá

A kdo říká, že se musíte držet pouze jednoho tématu? Samozřejmě můžete. A věřte, že když se pustíte do přípravy první epizody, napadnou vás k danému tématu další a další. To je tvůrčí proces. Stává se mi to běžně a stává se to i když píšu na blog.

A když budete chtít změnit téma, zeptejte se posluchačů, jestli je to bude zajímat. Vytvořte nový kanál s novým názvem. Nebo zůstaňte u stávajícího a jen ho rozdělte na série, stejně jako třeba u TV seriálu. Založte si účet na placené platformě (např. Herohero) a věnujte se novému tématu jen zde, pro užší skupinu posluchačů. Možností je spousta.

Chci si zvát hosty, ale…

• …nemám studio. Položte si otázku: je to skutečně překážka k nahrávání s hosty? Pokud ano, v Praze existuje několik nahrávacích studií, které si můžete pronajmout. Stejně tak vám ale poslouží i váš domov, pokud to pro vás není přílišné narušení intimity.

• …jsem introvert a stydím se. Tak tento strach můžete překonat třeba tím, že si pozvete nejdřív svého kamaráda nebo někoho z rodiny. Možná, že budete nervózní, ale věřte, že s někým, koho dobře znáte, to zvládnete líp. Nemusíte epizodu ani vydávat, jen si zkuste, jak se u toho budete cítit. Cílem v tomto případě není dokonalý zvuk, ale váš pocit a zda do toho fakt půjdete „naostro“.

Nikdo to nebude poslouchat

Tady záleží, jak moc budete svoji tvorbu promovat. To už je spíš záležitost marketingu, nicméně myslím, že nikdy dřív nebylo tak jednoduché dát o sobě vědět relevantnímu publiku. Kromě osobního doporučení si můžete zaplatit reklamu, sdílet podcast na sociálních sítích, mít svůj web a mnoho dalšího. Jestli vás to zajímá, doporučuji se spojit s odborníkem na marketing a probrat s ním, jakou cestou se vydat. Nebo to můžete dělat sami “na punk” 🙂 a pomoci si třeba online kurzem na tohle téma.

A teď zpátky k příběhu z úvodu.

Proč mám tedy největší problém se svým projevem a naopak host mluví 2 hodiny bez přeřeků, když předtím tvrdil, jak je jeho mluva strašná?

Jakmile mluví člověk o něčem, co je mu vlastní a co miluje, tak se snadno a velmi rychle dostane do flow a jeho nadšení mu nedovolí myslet na nějaké přeřeky, které by mohly nastat. Zkrátka nebude tolik kontrolovat svůj projev. Zato mně běží hlavou milion otázek, které ale úspěšně do 10 vteřin zapomenu 🙂 a proto pak dělám „eee“ atd. Vy, jako posluchači tyhle moje nešvary neslyšíte, protože je stříhám. A neslyšíte je ani u hostů, protože ti je nedělají. Ano, tak to skutečně je. A pokud to čtete vy, kteří budete někdy hosty v mém podcastu, doufám, že vás to uklidnilo a dodalo odvahu přijít a promluvit do mikrofonu.

Našli jste se v nějakém strašákovi? Co vás nejvíc brzdí při pomyšlení na tvorbu podcastu? Dejte mi vědět do komentářů a jestli článek někomu pomůže, tak ho sdílejte.